časování

čeština

výslovnost

• IPA: [tʃasɔvaːɲiː]

dělení

• ča-so-vá-ní

podstatné jméno

• rod střední

časování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	časování	časování
genitiv	časování	časování
dativ	časování	časováním
akuzativ	časování	časování
vokativ	časování	časování
lokál	časování	časováních
instrumentál	časováním	časováními

význam

1. způsob odvozování tvarů sloves pomocí změn koncovek či přidáním dalších slov
   • Způsob časování se v jednotlivých jazycích liší.

synonyma

1. (odborně) konjugace

překlady

angličtina: conjugation (en) francouzština: conjugaison (fr) ž němčina: Konjugation (de) ž

polština: koniugacja (pl) ž ruština: спряжение (ru) s

související

• časovat
• časový
• čas

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-11-03, [cit. 2010-02-17]. Heslo časování.