čtení

čeština

výslovnost

• IPA: [tʃtɛɲiː]
•  čtení^{? • info}

dělení

• čte-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	čtení	čtení
genitiv	čtení	čtení
dativ	čtení	čtením
akuzativ	čtení	čtení
vokativ	čtení	čtení
lokál	čtení	čteních
instrumentál	čtením	čteními

význam

1. činnost, při které někdo čte
   • Na čtení tohoto textu je třeba se dobře soustředit.
2. ucelená řada jednání o návrhu určitého zákona
   • Parlament zákon v prvním čtení schválil a postoupil do čtení druhého.

překlady

činnost kdy někdo čte

• angličtina: reading ^(en)
• francouzština: lecture ^(fr) ž
• italština: lettura ^(it) ž
• němčina: Lesen ^(de) s
• polština: czytanie ^(pl) m
• slovenština: čítanie ^(sk) s
• srbština: читање ^(sr) s, čitanje ^(sr) s

související

• čtenář
• čítanka
• sečtení
• přečtení

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2012-06-07]. Heslo čtení.