říct

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːtst]

dělení

• říct

varianta zápisu

• říci

sloveso

• dokonavé

časování

oznamovací způsob

Budoucí čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	řeknu	řekneme
2.	řekneš	řeknete
3.	řekne	řeknou

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	řekněme
2.	řekni / rci*	řekněte / rcete*
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	řekl	řekli
mužský neživotný		řekly
ženský	řekla
střední	řeklo	řekla

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	řečen	řečeni
mužský neživotný		řečeny
ženský	řečena
střední	řečeno	řečena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	řka	řkouce
ženský	řkouc
střední

* knižní tvar

význam

1. povědět slovy
   • Řekni mi to.
2. sdělit
   • Řekl jí to beze slov.
3. požádat
   • Řekl si o to, aby mu přidali.
4. nazvat
   • Řekl jí „běhno“ a ona se naštvala.

překlady

angličtina: say (en), tell (en) arabština: قال (ar), يَقول (ar) bulharština: казвам (bg) esperanto: diri (eo) filipínština: magsabi (fil) finština: sanoa (fi) francouzština: dire (fr) fríština: sizze (fy) guaranština: 'e (gn) ido: dicar (io) indonéština: kata (id), kata (id), sebut (id), tutur (id) interlingua: dicer (ia) italština: dire (it) japonština: 言う (ja), 語る (ja), おっしゃる (ja) kurdština: gotin (ku) latina: dicere (la)

lojban: bacru (jbo) lotyština: sacīt (lv) němčina: sagen (de) nizozemština: zeggen (nl) novial: dikte (nov) (1, 2, 3) perština: گُفتَن (fa) ,گو (fa) polština: powiedzieć (pl) portugalština: dizer (pt) rétorománština: dir (rm) rumunština: zice (ro), spune (ro) ruština: сказать (ru) slovenština: povedať (sk) slovinština: reči (sl) španělština: decir (es) švédština: säga (sv) telugština: చెప్పు (te) turečtina: söylemek (tr), demek (tr)

související

• říkat
• řeč