říct

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [r̝iːt͡st]

dělení[editovat]

  • říct

varianty[editovat]

sloveso[editovat]

  • dokonavé, v některých zastaralých a knižních tvarech také nedokonavé[2]
  • tranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas řeknu / (knižně) řku[2] řekneš řekne řekneme řeknete řeknou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
řekni / (knižně) rci[2] řekněme / (knižně) rceme řekněte / (knižně) rcete[2]
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné řekl řekla řeklo řekli řekly řekla
trpné řečen řečena řečeno řečeni řečeny řečena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
budoucí řka řkouc řkouce

význam[editovat]

  1. vyjádřit pomocí mluvených slov
    • Řekni mi to.
  2. vyjádřit beze slov
    • Řekl jí to beze slov.
  3. (říct o + akuzativ) vyjádřit požadavek
    • Řekl si o to, aby mu přidali.
  4. použít slovo jako označení
    • Řekl jí „běhno“ a ona se naštvala.

překlady[editovat]

  1. povědět

synonyma[editovat]

  1. vyslovit, povědět, pronést, (knižně) pravit, vyřknout, dít, (krátce říct) hlesnout, ceknout
  2. sdělit, vyjádřit
  3. požádat, zažádat
  4. nazvat, označit

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „říct“, s. 487–490.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2015-01-05]. Heslo říci.