říkat

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːkat]
•  říkat^{? • info}

dělení

• ří-kat

sloveso

• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	říkám	říkáme
2.	říkáš	říkáte
3.	říká	říkají

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	říkejme
2.	říkej	říkejte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	říkal	říkali
mužský neživotný		říkaly
ženský	říkala
střední	říkalo	říkala

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	říkán	říkáni
mužský neživotný		říkány
ženský	říkána
střední	říkáno	říkána

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	říkaje	říkajíce
ženský	říkajíc
střední

význam

1. projevovat se hlasem
2. sdělovat

překlady

• latina: dicere ^(la)
• polština: mówić ^(pl)
• švédština: säga ^(sv)

související

• říct
• řku