řeka

čeština

řeka [1]

řeka [2]

výslovnost

• IPA: [r̝ɛka]
•  řeka^{? • info}

dělení

• ře-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	řeka	řeky
genitiv	řeky	řek
dativ	řece	řekám
akuzativ	řeku	řeky
vokativ	řeko	řeky
lokál	řece	řekách
instrumentál	řekou	řekami

význam

1. větší přirozený vodní tok
   • Dívky se koupaly v řece.
2. (v typografii) zdánlivý pás bílého místa v tištěném textu
   • Při korekturách jsme si nevšimli té řeky na straně pět.

překlady

vodní tok

ainsky: pet albánština: lumë (sq) ž angličtina: river (en) arabština: نَهْر (ar) (nahr) m, أنْهَار (ar) (’anháːr) pl, أنْهُر (ar) (’ánhur) pl baskičtina: ibai (eu) bosenština: rijeka (bs) ž bretonština: stêr (br) ž, stêrioù pl bulharština: река (bg) (reka) ž katalánština: riu (ca) m čínština: 川 (zh) (chuān), 河 (zh) (hé, héliú) chorvatština: rijeka (hr) ž dánština: flod (da) c nizozemština: rivier (nl) m, stroom (nl) m esperanto: rivero (eo) estonština: jõgi (et) finština: joki (fi), virta (fi) francouzština: rivière (fr) ž, fleuve (fr) m němčina: Fluss (de) m, Strom (de) m řečtina: ποταμός (el) (potamós) m hebrejština: נהר (he) (nahár) m hindština: नदी (hi)

hornolužická srbština: rěka (hsb) ž maďarština: folyó (hu) italština: fiume (it) m japonština: 川 (ja) (かわ, kawá) korejština: 강 (ko) (gang) latina: flumen (la) s, fluvius (la) m lotyština: upe (lv) ž litevština: upė (lt) ž norština: elv (no), flod (no) polština: rzeka (pl) ž portugalština: rio (pt) m ruština: река (ru) (reká) ž řečtina: ποταμός (el) m srbština: река (sr)/reka (sr) ž slovenština: rieka (sk) ž staroslověnština: рѣка (cu) ž španělština: río (es) m svahilština: mto (sw), mito polština švédština: flod (sv) c turečtina: ırmak (tr), nehir (tr) ukrajinština: річка (uk) (ríčka) ž vietnamština: hà (vi) velština: afon (cy)

bílý pás v textu

francouzština: rue (fr) ž

související

• říční
• řečiště
• říčka