štěstí

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte stesti.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ʃcɛsciː]

dělení[editovat]

  • ště-s-tí

etymologie[editovat]

Vzniklo ze složeniny *sъ- a *čęstь s významem „dobrý podíl, dobrý úděl“. Další etymologie je nejistá, může být odvozeno z indoevropského *kn̥dtis („kus, něco ukousnutého“), z něhož vychází i praslovanské *kǫsъ („kus“).[1][2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ štěstí štěstí
genitiv štěstí štěstí
dativ štěstí štěstím
akuzativ štěstí štěstí
vokativ štěstí štěstí
lokál štěstí štěstích
instrumentál štěstím štěstími

význam[editovat]

  1. duševní rozpoložení člověka způsobené jeho pozitivním vnímáním situace
    • Do nového roku vám přejeme hodně štěstí.
  2. neočekávané okolnosti, které příznivě ovlivňují něčí situaci
    • Měl jsem štěstí, ten kámen padající ze skály mě těsně minul.

překlady[editovat]

duševní rozpoložení

neočekávané okolnosti

synonyma[editovat]

  1. blaženost
  2. (hovorově) klika

antonyma[editovat]

  1. trápení, strast, neštěstí, smutek
  2. smůla, (hovorově) pech

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-10-25]. Heslo štěstí.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „část“ a „štěstí“, s. 112 a 642.
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „část“, s. 95.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Štěstí ve Wikipedii