γυνή

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

starořečtina[editovat]

výslovnost[editovat]

IPA: [ɡynɛ͜ɛ́]

etymologie[editovat]

Slovo pochází z praindoevropského *gʷḗn — „žena“. Mezi příbuzná slova patří sanskrtské जनि (jani), staroarménské կին (kin) a anglosaské cwēn.

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

přepis[editovat]

  • český: gyné

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ γυνή γυναῖκε γυναῖκες
genitiv γυναικός γυναικοῖν γυναικῶν
dativ γυναικί γυναικοῖν γυναιξί(ν)
akuzativ γυναῖκα γυναῖκε γυναῖκας
vokativ γύναι γυναῖκε γυναῖκες

význam[editovat]

  1. žena
    • ἐξῆλθον δὲ αὐτοὶ καὶ παῖδες καὶ γυναῖκες – Tak tedy oni se vystěhovali s dětmi i ženami[1]
    • Ἔξελθε ἐκ τῆς κιβωτοῦ, σὺ καὶ ἡ γυνή σου καὶ οἱ υἱοί σου καὶ αἱ γυναῖκες τῶν υἱῶν σου μετὰ σοῦ – Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.[2]
    • ὁ δ᾽ εἶπε πρός με βαί᾽, ἀεὶ δ᾽ ὑμνούμενα: γύναι, γυναιξὶ κόσμον ἡ σιγὴ φέρει. – Ale on mi odpověděl stroze touto otřepanou frází: „Ženo, mlčení zdobí ženu“.[3]
  2. manželka
    • Πᾶς ὁ ἀπολύων τὴν γυναῖκα αὐτοῦ καὶ γαμῶν ἑτέραν μοιχεύει, – Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží;[4]
  3. smrtelnice
  4. živočich samičího pohlaví

antonyma[editovat]

  1. ἀνήρ
  2. ἑταίρα, πόρνη; ἀνήρ
  3. θεά, ἀθάνατος; βροτός
  4. ἀνήρ

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Dějiny peloponéské války (originál, překlad)
  2. Septuaginta Genesis 6,16 (starořecky, česky)
  3. Sofoklés — Aiás 293 (starořecky, anglicky)
  4. Lukášovo evangelium 16,18(originál, překlad)