азъ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *azъ.

Srov. stčes. jáz; čes. já; sloven. ja; stpol. jaz; pol. ja; strus. азъ/ꙗзъ; rus., ukr., běl. я; bulh. аз, (dial.) я; mak. јас srbochorv. jȃ, (dial.) jȁz; slovin. jàz.

zájmeno

• bezrodé
• osobní (1. os. sg.)

skloňování

Zájmeno	Tvar
Nominativ	азъ
Genitiv	мєнє
Dativ	мьнѣ/ми*
Akuzativ	мѧ
Lokál	мьнѣ
Instrumentál	мъноѭ

* tvar ми je příklonný

význam

1. já
   • чьто хощєтє ми дати • и азъ вамъ прѣдамь и – Co mi dáte? Já vám ho zradím. [Mt 26, 15 – Zogr Mar Ostr]

slovní spojení

1. тако ми кого (s akuz.) – přísahám při kom
   • тако ми богъі нє имамь тєбє пощѧдѣти – Přísahám při bozích, neušetřím tě. [Supr 104, 21]