вънѣ

staroslověnština

etymologie

Ustrnulý lok. sg. od substantiva *vъnъ.

Srov. čes. vně; rus. вне; slovin. vǝnè.

příslovce

význam

1. vně, venku
   • пєтръ жє вънѣ сѣдѣашє на дворѣ – Petr seděl venku v nádvoří. [Mt 26, 69 – Zogr Mar As Sav Ostr]

předložka

• s genitivem

význam

1. vně, mimo
   • да нє вънѣ чрьтога затворѥнъ бѫдєтъ – ... ať nebude uzavřen mimo komnatu. [Supr 319, 16-17]
2. (ven) z
   • тѣло жє влѣкъшє вънѣ вратъ – Tělo vlekli ven z vrat. [Supr 537, 24]

srovnej

1. –
2. вънъ, из, отъ

související

• вънъ
• вънѣщьн̂ъ
• вънѣѭдѹ
• извънѹ