глава

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

srbština[editovat]

varianta zápisu[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ глава главе
genitiv главе глава
dativ глави главама
akuzativ главу главе
vokativ главо главе
instrumentál главом главама
lokál глави главама

význam[editovat]

  1. hlava

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *golvà; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. hlava; pol. głowa; hluž. hłowa; dluž. głowa; rus. голова́ - akuz. го́лову; ukr. голова́; bulh. глава́; srbochorv. gláva; slovin. glâva.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ глава главѣ главъі
genitiv главъі главѹ главъ
dativ главѣ главама главамъ
akuzativ главѫ главѣ главъі
vokativ главо главѣ главъі
lokál главѣ главѹ главахъ
instrumentál главоѭ главама главами

význam[editovat]

  1. hlava
    • положишѧ врьхѹ главъі ѥго винѫ напьсанѫ – Nad hlavu mu dali nápis o provinění. [Mt 27, 37 – Zogr Sav]
    • положилъ ѥси на главѣ ѥго вѣньць отъ камєнии драгаѥго – Vstavil jsi na hlavu jeho korunu z drahého kamení. [Žalm 20 (21), 4 – PsSin]
  2. jádro (věci), hlavní věc
    • да нє продьлѭ слова • да придємъ въ самѫ главѫ вєщии – ... ať neprotahuji řeč, abychom došli k samému jádru věci. [Supr 481, 27]
  3. kapitola, hlava
    • главъі єванг̑єлиꙗ ѥжє отъ маръка – Kapitoly evangelia podle Marka: [Mar 43a 19]

slovní spojení[editovat]

  1. глава ѫгълѹ – vrchol úhlu, úhelný kámen
    • камъі ижє нєврѣдѹ сътворишѧ зиждѫщєи • сь бъістъ въ главѫ ѫгълѹ – Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným. [Žalm 117 (118), 22 – PsSin]

související[editovat]

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "голова".