жрѣбѧ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Vychází z předpokládaného praindoevropského *gʷerbʰ-, takto příbuzné např. se starořeckým βρέφοςzárodek, plod, embryo. Srov. stčes. hřiebě, hřieběte;[1] čes. hříbě; sloven. žriebä; pol. źrebię; hluž. žŕebjo; dluž. zŕeb'e; polab. zribą̃; rus. жеребёнок; ukr. жереб'я́; běl. же́ребе; bulh. жребе́; srbochorv. ždrijȇbe, ždrȅbeta; slovin. žrebè, -ẹ́ta.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední
  • nt-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ жрѣбѧ жрѣбѧтѣ жрѣбѧта
genitiv жрѣбѧтє жрѣбѧтѹ жрѣбѧтъ
dativ жрѣбѧти жрѣбѧтьма жрѣбѧтьмъ
akuzativ жрѣбѧ жрѣбѧтѣ жрѣбѧта
vokativ жрѣбѧ жрѣбѧтѣ жрѣбѧта
lokál жрѣбѧтє жрѣбѧтѹ жрѣбѧтьхъ
instrumentál жрѣбѧтьмь жрѣбѧтьма жрѣбѧтъі

význam[editovat]

  1. hříbě (osla, koně)
    • идѣта въ прѣмьнѭѭ вьсь • въ нѭжє въходѧща обрѧщєта жрѣбѧ привѧзано – Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, ... [L 19, 30 – Zogr]

srovnej[editovat]

  1. жрѣбьць, осьлѧ

poznámky[editovat]

  1. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.