морѥ

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *mȍr'e; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; jo-kmenová deklinace.

Srov. čes. moře; sloven. mоrе; pol. morze; hluž. morjo; dluž. mórjo; polab. pomarái – "na moře"; rus. мо́ре - pl. моря́; ukr., běl. мо́ре; bulh. море́; srbochorv. mȍrje; slovin. morjȇ.[2][3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední
  • jo-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ морѥ мор̑и морꙗ
genitiv морꙗ морю мор̑ь
dativ морю/морѥви морѥма морѥмъ
akuzativ морѥ мор̑и морꙗ
vokativ морѥ мор̑и морꙗ
lokál мор̑и морю мор̑ихъ
instrumentál морѥмь морѥма мор̑и

význam[editovat]

  1. moře
    • ходѧ жє при мор̑и галилєисцѣѥмь • видѣ дъва братра – Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry. [Mt 4, 18 – Zogr]
    • добрѣѥ ѥмѹ ѥстъ пачє • ащє обложѧтъ камєнь жрьнъвьнъіи о въіи ѥго • и въврьгѫтъ и въ морѥ – Lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. [Mk 9, 42 – Zogr Mar]
  2. (přen.) jih
    • сѣвєръ и морѥ тъі съзьда – Ty jsi stvořil jih i sever. [Žalm 88 (89), 13 – PsSin]
    • отъ въстокъ и западъ и сѣвєра и морꙗ – Od východu, západu, severu i moře. [Žalm 106 (107), 3 – PsSin]

slovní spojení[editovat]

  1. морѥ оточьноѥ – oceán
    • морѥ оточьноѥ знаѥтъ мѫжа – Celý oceán zná toho muže. [Supr 509, 9]
  2. морѥ мрьтвоѥ – Mrtvé moře
    • видѣхъ и морѥ мрьтвоѥ – Viděl jsem i Mrtvé moře. [Supr 128, 23]
  3. морѥ чрьмьноѥ – Rudé moře
    • запрѣти чрьмьнѹѥмѹ морю • и исѧчє – Obořil se na Rudé moře a vyschlo. [Žalm 105 (106), 9]

srovnej[editovat]

  1. полѹ дьнє, югъ

související[editovat]

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "море".
  3. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука: Москва 1974-2010.