мѧсо
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *mę̂so; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; o-kmenová deklinace.
Srov. čes. maso; sloven. mäso; pol. mięso; rus. мя́со, pl. мяса́; ukr. м᾽я́со/мня́со; bulh. месо́; srbochorv. mȇso, pl. mésa; slovin. mеsо̣̑.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
- o-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | мѧсо | мѧсѣ | мѧса |
| genitiv | мѧса | мѧсѹ | мѧсъ |
| dativ | мѧсѹ | мѧсома | мѧсомъ |
| akuzativ | мѧсо | мѧсѣ | мѧса |
| vokativ | мѧсо | мѧсѣ | мѧса |
| lokál | мѧсѣ | мѧсѹ | мѧсѣхъ |
| instrumentál | мѧсомь | мѧсома | мѧсъі |
význam[editovat]
- maso
- ащє брашьно съблажнꙗѥтъ брата моѥго • нє имамь мѧсъ ꙗсти въ вѣкъі – Je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso. [1K 8, 13 – Enin]