отьць

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *otьcь; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. otec; pol. ojciec; hluž. wótc/wóćec; dluž. wóśc; rus. оте́ц, отца́; ukr. оте́ць; běl. оце́ць; bulh. оте́ц; srbochorv. òtac, òca; slovin. óčе, očéta.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • jo-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ отьць отьца отьци
genitiv отьца отьцѹ отьць
dativ отьцѹ отьцєма отьцємъ
akuzativ отьць/отьца* отьца отьцѧ
vokativ отьчє отьца отьци
lokál отьци отьцѹ отьцихъ
instrumentál отьцємь отьцєма отьци

* tvar отьца je genitiv-akuzativ

význam[editovat]

  1. otec; předek
    • господи повєли ми прѣждє ити • и погрєти отьца моѥго – Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce. [Mt 8, 21 – Zogr Mar As Ostr]
    • божє ѹшима нашима ѹслъішахомъ • отьци наши повѣдѣшѧ намъ – Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců... [Žalm 43 (44), 2 – PsSin]
  2. Otec (o Bohu)
    • отьчє наш • ижє ѥси на нєбєсьхъ • да свѧтитъ сѧ имѧ твоѥ – Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. [Mt 6, 9 – Zogr Mar Sav Ostr]
  3. otec (uctivé pojmenování kněze, mnicha, opata, církevního učitele)
    • отьчє паѵлє • иждєни бѣсъ сь отъ чловѣка сєго – Otče Pavle, vyžeň toho zlého ducha z tohoto člověka. [Supr 171, 28]

slovní spojení[editovat]

  1. старѣишина отьцємъpatriarcha
    • дьньсь и отьцємъ старѣишина дѹхомь праздьнѹѥтъ иꙗковъ – Dnes v duchu slaví i patriarcha Jákob. [Supr 321, 19-20]

srovnej[editovat]

  1. дѣдъ
  2. богъ
  3. попъ, чрьньць, ѹчитєл̑ь, равви
  1. патриархъ

související[editovat]

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.