прьсть
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *pь̂rstь; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; i-kmenová deklinace.
Srov. čes., slov. prsť; pol. pierść; hluž. pjeršć; rus. персть, пе́рсти; ukr. персть; bulh. пръст(та́); slovin. pȓst, prstȋ.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
- i-kmenová deklinace
- látkové
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | прьсть | — | — |
| genitiv | прьсти | — | — |
| dativ | прьсти | — | — |
| akuzativ | прьсть | — | — |
| vokativ | прьсти | — | — |
| lokál | прьсти | — | — |
| instrumentál | прьстиѭ | — | — |
význam[editovat]
- prsť, hlína, prach
- ꙗко съмѣри сѧ въ прьсть дѹша наша • прильпє зємл̂и ѫтроба наша – Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. [Ž 43 (44), 26 – PsSin]