рука

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

ruština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *rǫkà, AP (c)[1] → starorus. рука́, AP (c).[2]

výslovnost[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ рука́ ру́ки
genitiv руки́ ру́к
dativ руке́ рука́м
akuzativ ру́ку ру́ки
instrumentál руко́й, руко́ю рука́ми
lokál руке́ рука́х

V předložkových spojeních s akuzativem (за́ руку, на́ руку, на́ руки, по́д руки ad.) padá přízvuk na předložku.

význam[editovat]

  1. ruka (horní končetina)
  2. ruka (od zápěstí po prsty)

synonyma[editovat]

  1. -
  2. кисть

související[editovat]

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*rǫkà“, s. 439.
  2. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „рука́“, s. 45.

srbština[editovat]

varianta zápisu[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ ру́ка ру̑ке
genitiv ру́ке̄ ру́кӯ
dativ ру́ци ру́кама
akuzativ ру̑ку ру̑ке
vokativ ру̑ко ру̑ке
instrumentál ру́ко̄м ру́кама
lokál ру́ци ру́кама

význam[editovat]

  1. ruka (horní končetina)
  2. ruka (od zápěstí po prsty)

související[editovat]