сѣмѧ

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *sě̀mę; paradigma přízvuku (a);[1] rod střední; n-kmenová deklinace.

Srov. stčes. siemě, sěmene;[2] čes. (arch.) símě; sloven. (arch.) semä; pol. siemię; hluž. symjo; dluž. sеḿе; polab. semą, semenü; rus. се́мя; ukr. сíм᾽я; běl. се́мя; bulh. се́ме; srbochorv. sjȅme, -ena; slovin. sẹ́me, -ena.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední
  • n-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ сѣмѧ сѣмєнѣ сѣмєна
genitiv сѣмєнє/сѣмєни сѣмєнѹ сѣмєнъ
dativ сѣмєни сѣмєньма сѣмєньмъ
akuzativ сѣмѧ сѣмєнѣ сѣмєна
vokativ сѣмѧ сѣмєнѣ сѣмєна
lokál сѣмєнє/сѣмєни сѣмєнѹ сѣмєньхъ
instrumentál сѣмєньмь сѣмєньма сѣмєнъі

význam[editovat]

  1. semeno; sperma
    • изидє сѣѩи сѣꙗтъ сѣмєнє своѥго – Vyšel rozsévač rozsívat semeno. [L 8, 5 – Zogr Mar As Ostr]
    • бє сѣмєнє порождєниѥ – Zrození bez semene. [Supr 243, 4-5]
  1. rod, plemeno
    • сѣмѧ авраамлѥ ѥсмъ • и никомѹжє нє работахомъ николижє – Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. [J 8, 33 – Zogr Mar As Ostr]
    • сильно на зємл̑и бѫдєтъ сѣмѧ ѥго • родъ правъіихъ благословєсьствитъ сѧ • и никомѹжє нє работахомъ николижє – Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. [Žalm 111 (112), 2 – PsSin]

srovnej[editovat]

  1. родъ, плємѧ, домъ

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.