сѧ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *sę.
Srov. stčes. sě;[1] čes. se; sloven. sa; pol. się; rus., ukr. -ся; běl. -ца; bulh. се; srbochorv. se; slovin. se.[2]
zájmeno[editovat]
- bezrodé
- zvratné
skloňování[editovat]
| Zájmeno | Tvar |
|---|---|
| Nominativ | — |
| Genitiv | сєбє |
| Dativ | сєбѣ/си* |
| Akuzativ | сѧ |
| Lokál | сєбѣ |
| Instrumentál | собоѭ |
* tvar си je příklonný
význam[editovat]
- se (zvratné zájmeno)
- ащє къто хощєтъ по мьнѣ ити • да отъврьжєтъ сѧ сєбє – Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. [Mt 16, 24 – Mar]