цвѣтъ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *kvě̑tъ; paradigma přízvuku (c); rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. květ – "květ, květina"; čes. květ; sloven. kvet; pol. kwiat – "květ, květina"; hluž., dluž. kwět – "květ, květina"; polab. kjot – "květ"; rus. цвет, -а́ – "barva, květ"; ukr. цвiт – "květ, květina"; běl. цвет – "květ"; bulh. цвят, (urč.) цветъ́т – "barva, květ"; srbochorv. cvȉjet – "květ, květina"; slovin. сvе̣̑t – "květ, květina".

podstatné jméno

• rod mužský
• o-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	цвѣтъ	цвѣта	цвѣти
genitiv	цвѣта	цвѣтѹ	цвѣтъ
dativ	цвѣтѹ	цвѣтома	цвѣтомъ
akuzativ	цвѣтъ	цвѣта	цвѣтъі
vokativ	цвѣтє	цвѣта	цвѣти
lokál	цвѣтѣ	цвѣтѹ	цвѣтѣхъ
instrumentál	цвѣтомь	цвѣтома	цвѣтъі

význam

1. květ, květina; kvetoucí rostlina
   • чловѣкъ ꙗко трава дьниѥ ѥго • ꙗко цвѣтъ тако отъцвьтєтъ – Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí. [Žalm 102 (103), 15 – PsSin]
2. výkvět, nejlepší část
   • обратити хощѫ слово добрѹѥмѹ садѹ црькъвьнѹѥмѹ цвѣтѹ дѹховьнѹѥмѹ – Obrátím řeč k dobrému semeni církve, výkvětu duchovnímu ... [Supr 495, 8]
3. rozkvět
   • мѫжи въ самомь цвѣтѣ юности о житии нєбрѣгъшє пачє родитєлъ – Muži v samém rozkvětu mládí nedbali života více než rodiče ... [Supr 97, 7]

srovnej

1. цвѣтьць, кринъ
2. –
3. –

související

• цвисти
• цвѣтило
• цвѣтьнъ
• цвѣтьць
• цвѣтьчанъ