ablaut
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Možná hledáte Ablaut.
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈʔablaʊ̯t]
dělení[editovat]
- ab-laut
etymologie[editovat]
- z německého Ablaut
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | ablaut | ablauty |
| genitiv | ablautu | ablautů |
| dativ | ablautu | ablautům |
| akuzativ | ablaut | ablauty |
| vokativ | ablaute | ablauty |
| lokál | ablautu | ablautech |
| instrumentál | ablautem | ablauty |
význam[editovat]
- (v jazykovědě) změna/střídání vokalických fonémů v kořenech slov při flexi
- Bez ablautů by nemohla existovat tzv. silná (či chcete-li nepravidelná) německá či anglická slovesa - o starořečtině či semitských jazycích nemluvě. Jedním z mnoha příkladů ablautu v češtině jsou slova chodit, chůze, procházet.
překlady[editovat]
- angličtina: apophony, ablaut
- francouzština: alternation vocalique ž, apophonie ž
- němčina: Ablaut m
- polština: przegłos m
- ruština: абляут m
- řečtina: ετεροποίωση ž
- slovenština: ablaut m
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- SIEBENSCHEIN, Hugo, BENEŠ, Eduard. HAUPT, Jaroslav. ILKOVÁ, Zdeňka. JUNGWIRTH, Karel. SIEBENSCHEINOVÁ, Anna. SKÁLA, Emil. ŠMILAUER, Vladimír. Česko-německý slovník. 3., přepracované vyd. Sv. 1, A-O. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 778 s. S. 61.
externí odkazy[editovat]
Článek Střída (mluvnice) ve Wikipedii
