absolutní

čeština

výslovnost

• IPA: [apsɔlʊtɲiː]

dělení

• ab-so-lut-ní

etymologie

Z latinského absolūtus (úplný, naprostý), trpného příčestí absolvere (zprostit) < ab- + solvere, tedy vlastně oproštěný od všeho.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

Číslo	singulár				plurál
Rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní
genitiv	absolutního	absolutního	absolutní	absolutního	absolutních	absolutních	absolutních	absolutních
dativ	absolutnímu	absolutnímu	absolutní	absolutnímu	absolutním	absolutním	absolutním	absolutním
akuzativ	absolutního	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní
vokativ	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní	absolutní
lokál	absolutním	absolutním	absolutní	absolutním	absolutních	absolutních	absolutních	absolutních
instrumentál	absolutním	absolutním	absolutní	absolutním	absolutními	absolutními	absolutními	absolutními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	absolutní
komparativ	absolutnější
superlativ	nejabsolutnější

význam

1. naprostý, nepodmíněný, dokonalý, nepotřebující srovnání s ničím jiným
   • Na takové požadavky reagovali absolutním odmítnutím.
2. (politika) samovládný, nezávislý, svrchovaný
   • Jedinou absolutní monarchií v Evropě je Vatikán.

překlady

angličtina: absolute (en) francouzština: absolu (fr)

němčina: absolut (de) slovenština: absolutný (sk)

antonyma

1. relativní, podmíněný
2. konstituční

související

• absolutismus
• absolutno
• absolvent
• absolvovat
• solventní
• rezoluce

slovní spojení

• absolutní monarchie
• absolutní nula
• absolutní sluch