Z latinského apostrophe, potažmo z řeckého ἀποστροφή a ἀποστρέφειν (odsouvat)
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
apostrof |
apostrofy |
| genitiv |
apostrofu |
apostrofů |
| dativ |
apostrofu |
apostrofům |
| akuzativ |
apostrof |
apostrofy |
| vokativ |
apostrofe |
apostrofy |
| lokál |
apostrofu |
apostrofech |
| instrumentál |
apostrofem |
apostrofy |
- interpunkční znaménko vyjadřující vynechání znaků nebo číslic
- Apostrof se v češtině používá jen výjimečně.
- odsuvník
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum (i) |
singulár |
plurál |
| neurč. |
urč. |
neurč. |
urč. |
| nominativ |
apostrof |
apostrofen |
apostrofer |
apostroferna |
| genitiv |
apostrofs |
apostrofens |
apostrofers |
apostrofernas |
- apostrof