asertivita

čeština

výslovnost

• IPA: [asɛrtɪvɪta]

dělení

• aser-ti-vi-ta

etymologie

Převzato z angličtiny, původem přes francouzštinu z latinského asserere.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	asertivita	asertivity
genitiv	asertivity	asertivit
dativ	asertivitě	asertivitám
akuzativ	asertivitu	asertivity
vokativ	asertivito	asertivity
lokál	asertivitě	asertivitách
instrumentál	asertivitou	asertivitami

význam

1. schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem

překlady

angličtina: assertiveness (en) polština: asertywność (pl) ž

španělština: autoafirmación (es) ž

synonyma

1. sebeprosazení
2. agresivita

antonyma

1. pasivita

související

• asertivní