bandita

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [bandɪta]

dělení[editovat]

  • ban-di-ta

etymologie[editovat]

Z italského bandito — „vyhnanec, vypověděnec“, jež je příčestím minulého slovesa bandire — „vyhnat“. Toto sloveso vzniklo z germánského bannan, jež dalo vzniknout i německému verbannen. Významu „lupič“ nabylo v souvislosti s tím, že vyhnanci prchali do hor a živili se loupením.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ bandita bandité / banditi
genitiv bandity banditů
dativ banditovi banditům
akuzativ banditu bandity
vokativ bandito bandité
lokál banditovi banditech
instrumentál banditou bandity

význam[editovat]

  1. člověk, který používá násilí k okrádání jiných

překlady[editovat]

  1. lupič

synonyma[editovat]

  1. lupič, loupežník

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ŠMILAUER, Vladimír. Výklady slov. Naše řeč, 1937, roč. 21, čís. 4, s. 98-101. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy[editovat]