bouře

čeština

výslovnost

• IPA: [bɔʊ̯r̝ɛ]

dělení

• bou-ře

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	bouře	bouře
genitiv	bouře	bouří
dativ	bouři	bouřím
akuzativ	bouři	bouře
vokativ	bouře	bouře
lokál	bouři	bouřích
instrumentál	bouří	bouřemi

význam

1. atmosférická porucha spojená se silným větrem, často doprovázená bouřkou, blesky, kroupami, deštěm aj.
   • Konvoj na moři zastihla bouře a přes lodě se přelévaly vysoké vlny.
2. vlna ozbrojeného odporu lidí z nižších vrstev
   • V 18. století v okolí docházelo k častým selským bouřím.
3. vlna nevole
   • Náhlé odvolání ministra vyvolalo bouři.

synonyma

1. —
2. povstání, rebelie, revolta
3. nepokoj, neklid

překlady

atmosférický jev

• angličtina: storm ^(en)
• finština: myrsky ^(fi)
• francouzština: tempête ^(fr) ž
• italština: tempesta ^(it) ž
• latina: tempestas ^(la) ž
• němčina: Sturm ^(de) m
• slovenština: búrka ^(sk) ž
• srbština: oluja ^(sr) ž

související

• bouřka
• bouřit
• bouřit se

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2010-04-27]. Heslo bouře.