chtít

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • chtít

varianty[editovat]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas chci / (nářečně) chcu chceš chce chceme chcete chtějí / (zastarale) chtí / (nářečně) chcou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
chtěj chtějme chtějte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné chtěl chtěla chtělo chtěli chtěly chtěla
trpné chtěn chtěna chtěno chtěni chtěny chtěna
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný chtěje / chtě / (nářečně na Moravě) chca chtějíc / chtíc chtějíce / chtíce

význam[editovat]

  1. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) požadovat, přát si, žádat
    • Chce Jarmilku za ženu.
  2. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) mít úmysl, záměr
    • Chci to udělat.
  3. mít chuť
    • Moc se mi tam chce, ale nemám pořádný oblek.
  4. (přeneseně) potřebovat
    • Chtělo by to ještě přidat mouku.
  5. se zájmeny tázacími utvoří zájmeno neurčité, příp. zájmenné příslovce
    • Ať s tím jde kdo chce kam chce, mě už to nezajímá. – kdokoliv, kamkoliv
    • Ať to stojí kolik chce, nekoupím. – libovolně, sebevíc
  6. (expresivně) vyjadřuje obavu, že něco nastane
    • Zdá se, že nám chce umřít, ale to ještě neví, jak máme dobrého veterináře.

překlady[editovat]

  1. požadovat, přát si, žádat

synonyma[editovat]

  1. požadovat, přát si, žádat, toužit, vyžadovat
  2. hodlat, zamýšlet, mínit
  3. dychtit, lačnět
  4. potřebovat, (přeneseně) snést

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „chtít“, s. 510, 511.