cikán

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Cikán.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈt͡sɪkaːn]

dělení[editovat]

  • ci-kán

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ cikán cikáni / cikánové
genitiv cikána cikánů
dativ cikánovi / cikánu cikánům
akuzativ cikána cikány
vokativ cikáne cikáni / cikánové
lokál cikánovi / cikánu cikánech
instrumentál cikánem cikány

význam[editovat]

  1. příslušník romského etnika
    • Jednou jsem potkal moje cikánky tam, kde libeňský most se přehupuje z Holešovic na druhou stranu Vltavy, tam U Schollerů v zatáčce, a tam řídil dopravu cikánský příslušník Veřejné bezpečnosti, měl bílé rukávy a proužkovanou hůl a otáčel se do uvolněných směrů dopravy tanečním polkovým krokem tak krásně a tak důstojně, že i já jsem se zastavil a díval jsem se na to, s jakou pýchou ten cikán koná svoji půlhodinku, než je vystřídán, a najednou mi oko strhla tyrkysová a atlasově červená barva a tam na druhé straně zábradlí tak jako já stály ty moje dvě cikánky a nemohly spustit oči z toho cikána uprostřed křižovatky, a kolem těch cikánek stály cikánské děti a několik starších cikánů a cikánek a všichni žasli a přecházely jim oči, a na všech cikánech se zračila pýcha nad tím, kam až to dotáhl cikán. A když potom nadešla chvíle a cikán si předal službu na křižovatce s jiným příslušníkem Veřejné bezpečnosti, stál teď uprostřed svých cikánů a přijímal gratulace a pocty, a ty moje dvě cikánky najednou padly na kolena a já jsem viděl, jak na zem padla tyrkysová a atlasově červená sukně a cikánky těma sukněma leštily služební zaprášené boty a cikán se usmíval a nakonec už nedovedl utajit tu radost ze sebe sama a smál se také a neubránil se a se všemi cikány se obřadně políbil, zatímco tyrkysově zelená a atlasově červená sukně mu leštily služební střevíce.[1]

překlady[editovat]

  1. příslušník etnika

synonyma[editovat]

  1. Róm; (zhruběle) cikánisko

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. HRABAL, Bohumil. Příliš hlučná samota. 1. vyd. Praha : Odeon, 1989. ISBN 80-207-0156-7. S. 44-45.

externí odkazy[editovat]