dým

čeština

výslovnost

• IPA: [diːm],  dým^{? • info}

dělení

• dým

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	dým	dýmy
genitiv	dýmu	dýmů
dativ	dýmu	dýmům
akuzativ	dým	dýmy
vokativ	dýme	dýmy
lokál	dýmu	dýmech
instrumentál	dýmem	dýmy

význam

1. produkt nedokonalého spalování
   • Asi na padesát kroků před námi se prodírají temnou zelení stromů bílé kotouče dýmu…‚ tábor cikánů není daleko.
   • Nebo když vidí, žeby se přibližovali, zapálí slámu a dříví, a tak ve dne dýmem a v noci ohněm okolním vesnicem a městům, aby se opatřily, návěští dávají.

synonyma

1. kouř, čmoud, čoud

související

• dýmat
• dýmovnice
• dýmka