dědeček

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɛdɛtʃɛk]
•  dědeček^{? • info}

dělení

• dě-de-ček

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	dědeček	dědečci / dědečkové
genitiv	dědečka	dědečků
dativ	dědečku / dědečkovi	dědečkům
akuzativ	dědečka	dědečky
vokativ	dědečku	dědečci / dědečkové
lokál	dědečku / dědečkovi	dědečcích
instrumentál	dědečkem	dědečky

význam

1. otec matky nebo otce
   • V padesáti letech jsem se stal dědečkem.
2. starý muž
   • Honza šel do světa a cestou potkal kouzelného dědečka.

překlady

otec matky nebo otce

• angličtina: grandfather ^(en)
• finština: isoisä ^(fi), vaari ^(fi)
• francouzština: grand-père ^(fr) m
• němčina: Großvater ^(de) m, Opa ^(de) m
• polština: dziadek ^(pl) m
• švédština: farfar ^(sv) c, morfar ^(sv) c

synonyma

1. děda, děd
2. stařec, stařeček, kmet

antonyma

1. babička; vnuk
2. babička; mladík, chlapec, hoch, jinoch

související

• děd
• děda
• dědek
• dědečkův
• dědečkovský

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2007-11-10, [cit. 2012-02-01]. Heslo dědeček.