decipere

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [deːˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
  • IPA: [dɛːˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
  • IPA: [deː.ˈt͡ʃi.pe.re] (vatikánská)

etymologie[editovat]

Utvořeno přidáním předpony ad- ke slovesu capere.

varianty[editovat]

  • dēcipere

sloveso[editovat]

  • smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
  • tranzitivní
  • "-ere-" je zde krátké, prothetické

časování[editovat]

Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv dēcipere dēcipī
Prézens sg. 1. dēcipiō dēcipior
2. dēcipis dēciperis
3. dēcipit dēcipitur
Prézens pl. 1. dēcipimus dēcipimur
2. dēcipitis dēcipiminī
3. dēcipiunt dēcipiuntur
Imperativ sg. 2. dēcipe!
Imperativ pl.. 2. dēcipite!
Imperfektum sg. 1. dēcipiēbam dēcipiēbar
2. dēcipiēbās dēcipiēbāris
3. dēcipiēbat dēcipiēbātur
Imperfektum pl. 1. dēcipiēbāmus dēcipiēbāmur
2. dēcipiēbātis dēcipiēbāminī
3. dēcipiēbant dēcipiēbantur
Futurum sg. (první) 1. dēcipiam dēcipiar
2. dēcipiēs dēcipiēris
3. dēcipiet dēcipiētur
Futurum pl. (první) 1. dēcipiēmus dēcipiēmur
2. dēcipiētis dēcipiēminī
3. decipient decipientur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. dēciperem dēciperer
2. dēciperēs dēciperēris
3. dēciperet dēciperētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. dēciperēmus dēciperēmur
2. dēciperētis dēciperēminī
3. dēciperent dēciperentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. dēcipiam dēcipiar
2. dēcipiās dēcipiāris
3. dēcipiat dēcipiātur
Konjunktiv prézenta pl. 1. dēcipiāmus dēcipiāmur
2. dēcipiātis dēcipiāminī
3. decipiant dēcipiantur

význam[editovat]

  1. klamat, šidit, podvádět

synonyma[editovat]

  1. fallere

přísloví, rčení a pořekadla[editovat]

související[editovat]