deklinace

čeština

výslovnost

• IPA: [dɛklɪnatsɛ]

dělení

• de-kli-na-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	deklinace	deklinace
genitiv	deklinace	deklinací
dativ	deklinaci	deklinacím
akuzativ	deklinaci	deklinace
vokativ	deklinace	deklinace
lokál	deklinaci	deklinacích
instrumentál	deklinací	deklinacemi

význam

1. úprava tvaru slova u flektivních jazyků
   • Dnes se budeme zabývat deklinacemi substantiv.
2. příznačný způsob úpravy tvaru slova
   • Latinská substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací.
3. úhlová vzdálenost od roviny světového rovníku
   • Mám za úkol zjistit deklinaci a rektascenzi Síria A.
4. (magnetická) deklinace; úhel svíraný magnetickým pole Země a místním poledníkem
   • Magnetická deklinace v Greenwichi ve Spojeném Království byla 3º58′ západně a zmenšuje se o 0º08′ ročně.

synonyma

1. skloňování

překlady

1. úprava tvaru slova

angličtina: declension (en) francouzština: déclinaison (fr) ž italština: declinazione (it) ž latina: dēclīnātiō (la) ž

němčina: Deklination (de) ž, Beugung (de) ž norština: bøyning (no) švédština: böjning (sv)

2. příznačný způsob úpravy tvaru slova

latina: dēclīnātiō (la) ž

norština: deklinasjon (no) m

3. úhlová vzdálenost od roviny nebeského rovníku

angličtina: declination (en) francouzština: déclinaison (fr) ž

norština: deklinasjon (no) m

4. magnetická deklinace

angličtina: declination (en) francouzština: déclinaison (fr) ž

italština: declinazione (it) ž norština: deklinasjon (no) m

související

• deklinační