deklinace

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 podstatné jméno 1.3.1 skloňování 1.3.2 význam 1.3.3 synonyma 1.3.4 překlady 1.3.5 související

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [dɛklɪnatsɛ]

[editovat] dělení

• de·kli·na·ce, mn. de·kli·na·ce

[editovat] podstatné jméno

• rod ženský

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	deklinace	deklinace
genitiv	deklinace	deklinací
dativ	deklinaci	deklinacím
akuzativ	deklinaci	deklinace
vokativ	deklinace	deklinace
lokál	deklinaci	deklinacích
instrumentál	deklinací	deklinacemi

[editovat] význam

1. úprava tvaru slova u flektivních jazyků

   Dnes se budeme zabývat deklinacemi substantiv.

2. příznačný způsob úpravy tvaru slova

   Latinská substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací.

3. úhlová vzdálenost od roviny světového rovníku

   Mám za úkol zjistit deklinaci a rektascenzi Síria A.

4. (magnetická) deklinace; úhel svíraný magnetickým pole Země a místním poledníkem

   Magnetická deklinace v Greenwichi ve Spojeném Království byla 3º58′ západně a zmenšuje se o 0º08′ ročně.

[editovat] synonyma

1. skloňování

[editovat] překlady

1. úprava tvaru slova

anglicky: declension (en) italsky: declinazione (it) ž latinsky: dēclīnātiō (la) ž

německy: Deklination (de) ž, Beugung (de) ž norsky: bøyning (no) švédsky: böjning (sv)

2. příznačný způsob úpravy tvaru slova

latinsky: dēclīnātiō (la) ž

norsky: deklinasjon (no) m

3. úhlová vzdálenost od roviny nebeského rovníku

anglicky: declination (en) francouzsky: déclinaison (fr) ž

norsky: deklinasjon (no) m

4. magnetická deklinace

anglicky: declination (en) francouzsky: déclinaison (fr) ž

italsky: declinazione (it) ž norsky: deklinasjon (no) m

[editovat] související

• deklinační