destrier

francouzština

výslovnost

• IPA: [dɛs.tʁi.je]

etymologie

• Utvořeno od destre, vzešlého z latinského dext(e)ra - pravice; pojmenování podle ruky, kterou vedl panoš koně, když na něm neseděl rytíř.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	destrier	destriers

význam

1. (v historii, knižně) válečný oř
   • Par exemple, on avait vu Jean de Bohême, devenu aveugle vers la cinquantaine, exiger de se faire conduire quand même au combat, son destrier lié à droite et à gauche aux montures de deux de ses chevaliers; et le roi aveugle s'était enfoncé dans la mêlée, brandissant sa masse d'armes pour l'abattre sur qui? Sur la tête des deux malheureux qui l'encadraient. – Například byl viděn Jan Lucemburský, který s blížící se padesátkou přišel o zrak, jak se přesto nechal dovést do boje, přičemž jeho oř byl připoután zprava i zleva ke koním dvou z jeho rytířů; a slepý král se vrhl do vřavy, mávaje svým palcátem, aby jej nechal dopadat na koho? Inu na hlavy těch nešťastníků, kteří jej doprovázeli.

synonyma

1. cheval de bataille

antonyma

1. palefroi

související

• destre
• dexterité
• dextre
• dextral