Z Wikislovníku
- drak, mn. dra·ko·vé, dra·ci, dra·ky
Existovalo již ve staročeštině, doloženo v textu z 1. poloviny 14. století. I když Gebauer viděl původ v německém Drache,[1] přejato patrně přímo z latinského dracō[2][3] (genitiv dracōnis) a to zase z řeckého δράκων (drákōn, „drak, had“),[4] vycházejícího pravděpodobně z kmene δρακ-, silného aoristu od δέρκεσθαι (dérkesthai, „s hrozivým zrakem“).[5]
Spojení být na draka pochází z němčiny.[6]
[editovat] podstatné jméno (1)
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
drak |
draci/drakové |
| genitiv |
draka |
draků |
| dativ |
draku/drakovi |
drakům |
| akuzativ |
draka |
draky |
| vokativ |
draku |
draci/drakové |
| lokál |
draku/drakovi |
dracích |
| instrumentál |
drakem |
draky |
- Tvar (o) drakách v lokálu plurálu (6. pádu množného čísla) je hovorový.
- mytický tvor často chrlící oheň
- (přeneseně) horlivý, prudký nebo zlý člověk; zlobivé dítě
- hračka s dřevěnou kostrou potaženou papírem nebo fólií, kterou děti pouštějí po větru
- saň, hydra, had
[editovat] podstatné jméno (2)
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
drak |
draky |
| genitiv |
draku |
draků |
| dativ |
draku |
drakům |
| akuzativ |
drak |
draky |
| vokativ |
draku |
draky |
| lokál |
draku |
dracích |
| instrumentál |
drakem |
draky |
- Tvar (o) drakách v lokálu plurálu (6. pádu množného čísla) je hovorový.
- (v letectví) předmět upoutaný k zemi, který může létat díky síle větru
- (v letectví) část letadla
[editovat] podstatné jméno (1)
Doloženo od roku 1571.[8]
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
drak |
draky |
| genitiv |
draka |
drakov |
| dativ |
drakovi |
drakom |
| akuzativ |
draka |
draky |
| lokál |
drakovi |
drakoch |
| instrumentál |
drakom |
drakmi |
- mytický tvor často chrlící oheň
- šarkan
[editovat] fráze a idiomy
[editovat] podstatné jméno (2)
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
drak |
draci |
| genitiv |
draka |
drakov |
| dativ |
drakovi |
drakom |
| akuzativ |
draka |
drakov |
| lokál |
drakovi |
drakoch |
| instrumentál |
drakom |
drakmi |
- (přeneseně) prudký, popřípadě rychlý a výkonný člověk
[editovat] podstatné jméno (3)
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
drak |
draky |
| genitiv |
draka |
drakov |
| dativ |
draku |
drakom |
| akuzativ |
drak |
draky |
| lokál |
drake |
drakoch |
| instrumentál |
drakom |
drakmi |
- (v letectví) předmět upoutaný k zemi, který může létat díky síle větru
- (v letectví) část letadla
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl I [A-J]. Druhé nezměněné vydání. Praha: Academia, 1970. Heslo „drak“, s. 325.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vydání. Nakladatelství Lidové noviny, 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „drak“, s. 126.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „drak“, s. 132.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „drak“, s. 143.
- ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Dragon1“, s. 635.
- ↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. 1. vydání. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1415-3. Heslo „drak2“, s. 187.
- ↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. 1. vydání. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1415-3. Heslo „drak“, s. 187.
- ↑ Slovenská akadémia vied. Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra. Historický slovník slovenského jazyka I. A-J. Bratislava: Veda, 1991. ISBN 80-224-0228-1. Heslo „drak“, s. 310.