Z Wikislovníku
- elek·tron, elekt·ron, mn. elek·tro·ny, elekt·ro·ny
Z anglického slova electron,[1] které bylo navrženo v roce 1894 irským fyzikem G. Johnstonem Stoneyem,[2] který jej pravděpodobně odvodil z anglického electric nebo ze starořeckého ἤλεκτρον (élektron, „jantar“).
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
elektron |
elektrony |
| genitiv |
elektronu |
elektronů |
| dativ |
elektronu |
elektronům |
| akuzativ |
elektron |
elektrony |
| vokativ |
elektrone |
elektrony |
| lokál |
elektronu |
elektronech |
| instrumentál |
elektronem |
elektrony |
- elementární částice se záporným elektrickým nábojem, spinem 1/2 a hmotností přibližně 9,11.10-31 kg, která patří mezi leptony
- Elektrony obíhající okolo kladně nabitého jádra tvoří obal atomu.
- velmi lehká konstrukční slitina hořčíku s malým množstvím hliníku (do 10%), zinku (do 3%) a manganu (do 1%).
- Slitina elektron se používá při výrobě rychle se pohybujících součástí aut a letadel.
[editovat] podstatné jméno
- elektron
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
elektron |
elektronen |
- elektron
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „elektron“, s. 154.
- ↑ STONEY, G. Johnstone. Of the "Electron," or Atom of Electricity. Philosophical Magazine, Series 5, Vol. 38, str. 418-420. 1894