existence

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛgzɪstɛntsɛ]
•  existence^{? • info}

dělení

• exi-s-ten-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	existence	existence
genitiv	existence	existencí
dativ	existenci	existencím
akuzativ	existenci	existence
vokativ	existence	existence
lokál	existenci	existencích
instrumentál	existencí	existencemi

význam

1. (filosofie) bytí, jsoucno
   • Nebe a země deset tisíc bytostí povstává v bytí (v existenci), bytí rodí se z nebytí.
2. živobytí
   • Hodiny v přednáškách na technice, četné kondice, nutné k uhájení existence, vyplňovaly většinu Bedřichova dne.
3. (hanlivě) člověk, osoba
   • Při každé bitvě jsou hyeny, které z ní kořistí: i mezi národní dělnictvo vetřely se takové hyeny, pochybné existence, honící se za místy a za prospěchem, přeběhlíci, u poctivých stran nemožní.
   • …byl to nedoštudovaný právník a nadobro ztracená existence; nikdo, ba ani on sám nevěděl, z čeho je vlastně živ.

související

• existovat
• existenční
• existencionální