fluktuace

čeština

výslovnost

• IPA: [flʊktʊ.atsɛ]

dělení

• fluk-tua-ce

etymologie

Z latinského fluctuationem < fluctuare < fluctus.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	fluktuace	fluktuace
genitiv	fluktuace	fluktuac
dativ	fluktuaci	fluktuacím
akuzativ	fluktuaci	fluktuace
vokativ	fluktuace	fluktuace
lokál	fluktuaci	fluktuacích
instrumentál	fluktuací	fluktuacemi

význam

1. kolísání, proměnlivost (např. početnosti populace, cen...)
2. častá změna zaměstnání

překlady

angličtina: fluktuation (en) dánština: fluktuation (da) finština: heilahtelu (fi), huojunta (fi), vaihtelu (fi)

němčina: Schwankung (de) ž, Fluktuation (de) ž nizozemština: schommeling (nl) ž