fulgurare

latina

sloveso

• 1. konjugace (a-kmeny)
• intranzitivní
• často neosobní (ne vždy)

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	fulgurāre
Prézens sg.	1.	fulgurō
	2.	fulgurās
	3.	fulgurat	fulgurātur
Prézens pl.	1.	fulgurāmus
	2.	fulgurātis
	3.	fulgurant
Imperativ sg.	2.	fulgurā!	–
Imperativ pl..	2.	fulgurāte!	–
Imperfektum sg.	1.	fulgurābam
	2.	fulgurābās
	3.	fulgurābat
Imperfektum pl.	1.	fulgurābāmus
	2.	fulgurābátis
	3.	fulgurābant
Futurum sg. (první)	1.	fulgurābō
	2.	fulgurābis
	3.	fulgurābit	fulgurābitur
Futurum pl. (první)	1.	fulgurābimus
	2.	fulgurābitis
	3.	fulgurābunt
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	fulgurārem
	2.	fulgurārēs
	3.	fulgurāret	fulgurārētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	fulgurārēmus
	2.	fulgurārētis
	3.	fulgurārent

význam

1. blýskat se, blýskat, zablesknout se, zablesknout

související

• fulgur