fyzika

čeština

výslovnost

• IPA: [fɪzɪka]

dělení

• fy-zi-ka

etymologie

Z latinského physica a starořeckého φυσική (physiké) mající význam „nauka o přírodě“, což je odvozeno ze starořeckého φυσικός (physikos, „přírodní“) a φύσις (phýsis, „příroda“).

starší varianta zápisu

• (zastarale) fysika

podstatné jméno (1)

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	fyzika	fyziky
genitiv	fyziky	fyzik
dativ	fyzice	fyzikám
akuzativ	fyziku	fyziky
vokativ	fyziko	fyziky
lokál	fyzice	fyzikách
instrumentál	fyzikou	fyzikami

význam

1. věda zkoumající přírodní jevy a obecné zákony, kterými se tyto jevy řídí, zejména vlastnosti hmoty, prostoru a času a vzájemné působení různých forem hmoty
   • Technický vzestup naší civilizace úzce souvisí s rozvojem fyziky.

překlady

angličtina: physics (en) esperanto: fiziko (eo) finština: fysiikka (fi) francouzština: physique (fr) ž chorvatština: fizika (hr) ž italština: fisica (it) ž latina: physica (la) ž němčina: Physik (de) ž norština: fysikk (no) m

polština: fizyka (en) ž portugalština: física (pt) ž ruština: физика (ru) ž řečtina: φυσική (el) ž slovenština: fyzika (sk) ž slovinština: fizika (sl) ž španělština: física (es) ž švédština: fysik (sv) c

synonyma

1. (archaicky) silozpyt

podstatné jméno (2)

význam

1. genitiv a akuzativ singuláru slova fyzik

související

• fyzikální
• fyzický
• metafyzika

slovenština

výslovnost

• IPA: [fɪzɪka]

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. fyzika

související

• fyzikálny