germanismus

čeština

výslovnost

• IPA: [gɛrmanɪzmʊs]

dělení

• ger-ma-ni-s-mus

etymologie

Ze slov german a přípony -ismus.

varianty

• germanizmus

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	germanismus	germanismy
genitiv	germanismu	germanismů
dativ	germanismu	germanismům
akuzativ	germanismus	germanismy
vokativ	germanisme	germanismy
lokál	germanismu	germanismech
instrumentál	germanismem	germanismy

význam

1. slovo nebo jiný jazykový prostředek přejatý z němčiny či s německým základem
   • Závažnost a progresívnost nové teorie jazykové kultury v zásadě uznala i redakce Naší řeči; ze spisovatelů pak Ivan Olbracht, který v celém svém díle věnoval velkou péči jeho jazykové stránce, o několik let později ocenil osvobozující důsledky této teorie takto: „Jak mohl český spisovatel (a právě spisovatel vědomý si své odpovědnosti) … psáti dobře, vězel-li až po krk ve filologických pověrách předminulé a minulé generace, viděl-li při každé větě, jíž chtěl zformulovat svou myšlenku, výhružně vztyčený prst filologův: ‚Nesmíš! Germanismus! Kazimluv! Podezřelé! Vulgárnost! Nářečí!‘, chápal-li se úzkostlivě každého nového Brusu, kdejakého zatuchlého, ale důrazně doporučovaného archaismu, nesmyslného jazykového vynálezu, toporné náhražky za obrat domněle nesprávný, musil-li se stále vyhýbat, obcházet, vymítat, a zbyl-li mu nakonec slovníček jistojistě správných výrazů a rčení, který tak stačil na napsání dobré kvartánské ‚lícně‘? (…)“

externí odkazy

• Článek Germanismus ve Wikipedii