hafo
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [hafɔ]
dělení[editovat]
- ha-fo
etymologie[editovat]
Původ slova je třeba hledat na Moravě,[1] čemuž nasvědčuje i zahrnutí do Velkého slovníku hantecu s významem „mnoho, hodně, velké množství“.[2] Pochází patrně z nářečních výrazů hafel, hafol, hafola, hafok a hafolec, jejichž užívání ve významu „chumáč ovoce“ zaznamenal Český jazykový atlas na základě terénních výzkumů z let 1964–1972 na severní Moravě v oblasti, jejíž střed je zhruba určen trojúhelníkem měst Litovel, Lipník nad Bečvou a Bruntál.[3] Výraz hafol (-a, rod mužský, ve významu „chomáč“) byl přejat z německého nářečního Hanfel, pocházejícího z německého Handvoll („hrstka, trocha“).[3][4][5] Pokud jde o radikální posun významu, srovnej např. přehršel.
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
skloňování[editovat]
Slovo se buď užívá jako nesklonná číslovka nebo se skloňuje podle vzoru město.[1]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | hafo | hafa |
| genitiv | hafa | haf |
| dativ | hafu | hafům |
| akuzativ | hafo | hafa |
| vokativ | hafo | hafa |
| lokál | hafu | hafech |
| instrumentál | hafem | hafy |
význam[editovat]
- (expresivně, slangově) velké množství
- Bylo tam hafo lidí.
- Udělíme si hafo řádů za úctu k úřadu, tenhle systém nebude mít vadu.[6]
překlady[editovat]
synonyma[editovat]
- (neutrálně) množství, hojnost, mnoho, spousta, nával, masa, dav, houf, zástup; (hovorově) hromada; (zastarale, knižně) přehršel; (vulgárně) tři prdele
poznámky[editovat]
- ↑ 1,0 1,1 PROŠEK, Martin. Odkud přišlo hafo?. Naše řeč, 2004, roč. 87, čís. 5, s. 270–271. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ DVORNÍK, Petr; KOPŘIVA, Pavel. Velký slovník hantecu : hanteco-český, česko-hantecový. 2., doplněné vyd. Brno : FT Records, 2002. Heslo „hafo“, s. 32.
- ↑ 3,0 3,1 Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „6 chumáč ovoce“, s. 58–61.
- ↑ KOPEČNÝ, František. Nářečí Určic a okolí: Prostějovský úsek hanáckého nářečí centrálního. Praha: Československá akademie věd, 1957. Heslo „hafol“, s. 139.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „hafol“, s. 155.
- ↑ Ondřej Ládek (Xindl X): Dysgrafik