haluz
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈɦalʊs]
dělení[editovat]
- ha-luz
etymologie[editovat]
Z předpokládaného praslovanského *galǫzь či *galǫza, u něhož by původní význam mohl být holá větev, srovn. např. ruské голый — nahý, holý. Dále srovnej polské gałąź.[1]
varianty[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | haluz | haluze |
| genitiv | haluze | haluzí |
| dativ | haluzi | haluzím |
| akuzativ | haluz | haluze |
| vokativ | haluzi | haluze |
| lokál | haluzi | haluzích |
| instrumentál | haluzí | haluzemi |
význam[editovat]
- (oblastně, na Moravě) větev
- Tam usednuv na mocnou haluz, ukryl se v hustém listí starého stromu a čekal, až lev odejde.[3]
- Tu chlapec vyběhna po stráni chopil se haluzí obrovského buku, jenž ve spolku s několika ještě velikány vévodil na příkrém chlumu, pod nímž strmě se rozevíral hluboký, malebný údol s kamennou prorvou, a jako veverka vysoukal se do koruny.[4]
- (přeneseně) potomek
- (slangově) náhoda, štěstí
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „haluz“, s. 193.
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „větev“, s. 194-198.
- ↑ JIRÁSEK, Alois. O Bruncvíkovi
- ↑ ŠLEJHAR, Josef Karel. Srna
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-09-27]. Heslo haluz.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2020-09-27]. Heslo haluz.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2020-09-27]. Heslo haluz.
externí odkazy[editovat]
Článek Haluz ve Wikipedii
