Ze staročeského homota („látka, hmota“ ale i „vlhkost v těle“). Nepříliš jasné, stejný význam má jen slovinské gomóta („hmota, masa“), možná vychází z kořene *gom- u praslovanského *gomola („hrouda“), z něhož pochází i české slovo homole.[1] Gebauer naproti tomu zastával názor, že vzešlo z latinského humectus („vlhký“) a hlásková podobnost s hmatati vedla k posunutí významů.[2]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
hmota |
hmoty |
| genitiv |
hmoty |
hmot |
| dativ |
hmotě |
hmotám |
| akuzativ |
hmotu |
hmoty |
| vokativ |
hmoto |
hmoty |
| lokál |
hmotě |
hmotách |
| instrumentál |
hmotou |
hmotami |
- podstata živé a neživé přírody, vše, co má hmotnost
- (užší význam) látka, z níž se něco vyrábí
- (zastarale) (fyzikálně) hmotnost
- (nábožensky) protiklad ducha
- látka, materiál, masa, matérie, bioplazma
- látka, materiál, surovina
- hmotnost, váha, tíže, hustota
- majetek, peníze, mamon
- –
- –
- –
- duch, vědomí
[editovat] fráze a idiomy
- 1. podstata živé a neživé přírody
- 2. látka, z níž se něco vyrábí
- 3. hmotnost
- 4. protiklad ducha
Z českého hmota.[3] Nejstarší známé užití je z roku 1721.[4]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
hmota |
hmoty |
| genitiv |
hmoty |
hmôt |
| dativ |
hmote |
hmotám |
| akuzativ |
hmotu |
hmoty |
| lokál |
hmote |
hmotách |
| instrumentál |
hmotou |
hmotami |
- podstata živé a neživé přírody, vše, co má hmotnost
- (užší význam) látka, z níž se něco vyrábí
- (zastarale) (fyzikálně) hmotnost
- (nábožensky) protiklad ducha
- látka, materiál, masa, matéria, bioplazma
- látka, materiál, surovina, stavebnina, stavivo
- hmotnosť, váha, ťarcha, hustota
- majetok, peniaze, mamon
- –
- –
- –
- duch, vedomie
[editovat] fráze a idiomy
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „hmota“ a „homole“, s. 204 a 208.
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl I [A-J]. Druhé nezměněné vydání. Praha: Academia, 1970. Heslo „hmota, homota“, s. 434.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „hmota“, s. 170.
- ↑ Slovenská akadémia vied. Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra. Historický slovník slovenského jazyka I. A-J. Bratislava: Veda, 1991. ISBN 80-224-0228-1. Heslo „hmota“, s. 414.