hučet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦʊt͡ʃɛt]

dělení

• hu-čet

etymologie

Onomatopoického původu, vychází zřejmě z citoslovce hú.

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) hučeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hučím	hučíš	hučí	hučíme	hučíte	hučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	huč	hučme	hučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hučel	hučela	hučelo	hučeli	hučely	hučela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	huče	hučíc	hučíce

význam

1. vydávat monotónní nízký zvuk
   • Brzy po zaznění sirén, oznamujících nálet, uslyšeli jak jim nad hlavami hučely motory letadel.
   • Dnem i nocí to tam bručelo a bzučelo, šumělo a hučelo jako v úlu nebo jako u nějakého jezu.
2. (hučet do někoho) (přeneseně, hovorově) úporně se snažit někoho přesvědčit, aby svolil
   • Hučet před Ambasadorem začnu do tě horem dolem, u hotelu Zlaté Husy všimnu si tvé mlsné pusy, nabídnu ti půlku keksu
   • „Snažil jsem se soustředit na sebe, možná jsem byl i trochu sobec. Což by asi potvrdila přítelkyně, která občas nebyla ráda, že se jí nevěnuju tak, jak by chtěla. Ale hučel jsem do ní furt, ať mě do závodu nechá. Pochopila to, takže bych jí tím chtěl poděkovat,“ říkal olympijský vítěz o své partnerce
   • Občas ho potkám v podstatě náhodou sedává v Bistru s ňákou nádherou Furt do ní hučí i s plnou pusou z vočí mu kouká ta kmotra s kosou

související

• hučení
• zahučet

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-01-09]. Heslo hučet.