kázeň

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kaːzɛɲ]

dělení[editovat]

  • ká-zeň

etymologie[editovat]

Staročesky i kazn, kazň, kázen, též ve významu 'pokárání, trest', staropolské kaźń, staroruské казнь, slovinské kázen, staroslověnské казнь (kaznь) téhož významu. Praslovanské *kaznь se obvykle vykládá z *kazati (viz kázat, srovnej ruské наказать 'potrestat'), vývoj významu by byl 'ukazovat, poroučet'--> 'napomínat, trestat'. Spojení s kát se (příponou znь jako v bázeň) vyhovuje významově lépe, ale jsou tu problémy hláskoslovné.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kázeň kázně
genitiv kázně kázní
dativ kázni kázním
akuzativ kázeň kázně
vokativ kázni kázně
lokál kázni kázních
instrumentál kázní kázněmi

význam[editovat]

  1. závazné dodržování nastoleného řádu; vynucování či pravidla takového chování
    • Na všech školách v Rakousku-Uhersku musí být zavedena kázeň.
  2. dobrovolné omezování sebe sama; sebeovládání, sebekázeň
    • Co by dělal fakír v lázních, se svou velkou vnitřní kázní.[2]

překlady[editovat]

disciplína
sebekázeň

synonyma[editovat]

  1. disciplína
  2. sebekázeň, sebeovládání, autocenzura

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kázeň“, s. 270.
  2. Buty: Fakír v lázních