Z Wikislovníku
- ka·te·go·rie, mn. ka·te·go·rie
Z latinského catēgoria, pocházejícího z řeckého κατηγορία (katēgoría, „výpověď, obžaloba“), jehož filosofický význam zavedl Aristotelés. Řecké slovo vzniklo od slovesa κατηγορέω (katēgoréō, „obviňuji, vypovídám“), složeného z κατά- (katá-, vizte kata-, „proti, tam, uvnitř, zcela“) a αγορεύω (agoreúō, „mluvím veřejně“), které vychází z αγορά (agorá, „náměstí, shromáždění“), odvozeného od αγείρω (ageírō, „shromažďuji“).[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
kategorie |
kategorie |
| genitiv |
kategorie |
kategorií |
| dativ |
kategorii |
kategoriím |
| akuzativ |
kategorii |
kategorie |
| vokativ |
kategorie |
kategorie |
| lokál |
kategorii |
kategoriích |
| instrumentál |
kategorií |
kategoriemi |
- soubor entit se stejnými vlastnostmi
- Jev patří do zvláštní kategorie.
- Podobné situace jsou živnou půdou pro vznik kategorie politických vězňů v zemi.
- základní pojem třídění
- Rod je gramatická kategorie.
- Kategorie prostoru a času nejsou ontologicky rovnocenné.
- skupina, třída, druh, rubrika
- pojem
- 1. soubor entit
- 2. základní pojem
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „kategorie“ a „kata-“, s. 268, 269.