Z Wikislovníku
Ze středohornoněmeckého kloster, přes starohornoněmecké klōster, odvozené z latinského claustrum téhož významu (ale původně znamenajícího závora, zámek či uzavřené místo), pocházícího od claudere (zavírat, zamykat).
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
klášter |
kláštery |
| genitiv |
klášteru |
klášterů |
| dativ |
klášteru |
klášterům |
| akuzativ |
klášter |
kláštery |
| vokativ |
kláštere |
kláštery |
| lokál |
klášteře |
klášterech |
| instrumentál |
klášterem |
kláštery |
- církevní stavba nebo areál, který obývají řeholní osoby: mniši nebo řeholnice
- Na okraji malebné vesnice stojí františkánský klášter s kostelem a zvonicí z 18. století.