kněz

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kɲεs]

dělení[editovat]

  • kněz

etymologie[editovat]

Všeslovanské. Polské ksiądz, ruské князь (kňjaz), srbské књаз knjaz, chorv. knêz, staroslověnské кънѧзь (kъnędzь). Praslovanské *kъnędzь je raná výpůjčka z germánského *kuningazvládce rodu, král (srovnej německé König, anglické kingkrál) od *kunja- 'rod, pokolení', jež souvisí s latinským genus téhož významu. V západoslovanských jazycích došlo k významovému posunu světský hodnostář, knížecírkevní hodnostář, kněz. Srovnej kníže.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kněz kněží
genitiv kněze kněží
dativ knězi / knězovi kněžím
akuzativ kněze kněze
vokativ knězi kněží
lokál knězi / knězovi kněžích
instrumentál knězem kněžími

význam[editovat]

  1. osoba, zpravidla muž, který je oprávněn vykonávat posvátnou službu a předsedat náboženským obřadům; prostředník mezi člověkem a božstvem
  2. (v křesťanství) ten, který byl v římskokatolické či pravoslavné církvi vysvěcen k tomu, aby sloužil mše a uděloval svátosti; farář

překlady[editovat]

duchovní osoba

synonyma[editovat]

  1. farář, duchovní, prelát
  2. páter, (obecně) velebníček, (obecně, řidčeji) velebník; (hanlivě) černoprdelník, láterník, kněžour; (zhruběle) flanďák

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kněz“, s. 280–281.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Kněz ve Wikipedii