kněz

čeština

výslovnost

• IPA: [kɲεs]

dělení

• kněz

etymologie

Všeslovanské. Polské ksiądz, ruské князь (kňjaz), srbské књаз knjaz, chorv. knêz, staroslověnské кънѧзь (kъnędzь). Praslovanské *kъnędzь je raná výpůjčka z germánského *kuningaz – vládce rodu, král (srovnej německé König, anglické king – král) od *kunja- 'rod, pokolení', jež souvisí s latinským genus téhož významu. V západoslovanských jazycích došlo k významovému posunu světský hodnostář, kníže → církevní hodnostář, kněz. Srovnej kníže.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kněz	kněží
genitiv	kněze	kněží
dativ	knězi / knězovi	kněžím
akuzativ	kněze	kněze
vokativ	knězi	kněží
lokál	knězi / knězovi	kněžích
instrumentál	knězem	kněžími

význam

1. osoba, zpravidla muž, který je oprávněn vykonávat posvátnou službu a předsedat náboženským obřadům; prostředník mezi člověkem a božstvem
2. (v křesťanství) ten, který byl v římskokatolické či pravoslavné církvi vysvěcen k tomu, aby sloužil mše a uděloval svátosti; farář

překlady

duchovní osoba

• angličtina: priest ^(en), clergyman ^(en)
• francouzština: prêtre ^(fr) m
• italština: sacerdote ^(it) m
• latina: sacerdos ^(la) m
• maďarština: káplán ^(hu), pap ^(hu)
• němčina: Priester ^(de) m
• polština: ksiądz ^(pl) m
• ruština: священник ^(ru) m
• řečtina: ιερέας ^(el) m, ιερεύς ^(el)
• slovenština: knez ^(sk) m
• starořečtina: ἱερεύς ^(grc)
• španělština: sacerdote ^(es)

synonyma

1. farář, duchovní, prelát
2. páter, (obecně) velebníček, (obecně, řidčeji) velebník; (hanlivě) černoprdelník, láterník, kněžour; (zhruběle) flanďák

související

• kněžský
• kněžství
• kněžka
• kníže