komín

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔmiːn]

etymologie

Z latinského slova caminus nebo řeckého slova kaminos.

dělení

• ko-mín

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	komín	komíny
genitiv	komína / komínu	komínů
dativ	komínu	komínům
akuzativ	komín	komíny
vokativ	komíne	komíny
lokál	komíně / komínu	komínech
instrumentál	komínem	komíny

význam

1. zařízení nebo stavba odvádějící kouř nebo jiné plyny
   • Kominík nám vyčistil komín.
2. (přeneseně) protáhlý, úzký prostor, připomínající komín [1]
   • Sestoupili jsme do jeskyně asi dvacet metrů dlouhým komínem.
3. (přeneseně) věc připomínající tvarem komín [1]
   • Vyskládal komíny z knih.

překlady

zařízení odvádějící kouř

angličtina: chimney (en) francouzština: cheminée (fr) ž

němčina: Schornstein (de) m švédština: skorsten (sv) c

související

• komínový
• komínek
• kominík
• kominice
• kominictví
• komínář

slovní spojení

• sopečný komín