končit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kon-čit

sloveso[editovat]

  • dokonavé
  • tranzitivní nebo intranzitivní

časování[editovat]

oznamovací způsob
Budoucí čas
Osoba Singulár Plurál
1. končím končíme
2. končíš končíte
3. končí končí
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1. končeme
2. konči končete
3.
příčestí
Příčestí minulé
Rod Singulár Plurál
mužský životný končil končili
mužský neživotný končily
ženský končila
střední končilo končila
Příčestí trpné
Rod Singulár Plurál
mužský životný končen končeni
mužský neživotný končeny
ženský končena
střední končeno končena
přechodníky
Přechodník minulý
Rod Singulár Plurál
mužský končiv končivše
ženský končivši
střední

význam[editovat]

  1. způsobovat konec
    • Už s tebou telefonuji aspoň hodinu, budu muset končit.
  2. blížit se ke konci
    • Léto pomalu končí, objevují se první ranní mrazíky.

překlady[editovat]

vyvolávat konec

synonyma[editovat]

  1. ukončovat
  2. končit se

antonyma[editovat]

  1. zahajovat, začínat
  2. začínat, rozbíhat se

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-24, [cit. 2013-10-11]. Heslo končit.