konjunkce

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnjʊŋktsɛ]

dělení

• kon-junk-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	konjunkce	konjunkce
genitiv	konjunkce	konjunkcí
dativ	konjunkci	konjunkcím
akuzativ	konjunkci	konjunkce
vokativ	konjunkce	konjunkce
lokál	konjunkci	konjunkcích
instrumentál	konjunkcí	konjunkcemi

význam

1. slovní druh, jenž slouží ke spojování větných členů či vět
2. (v matematice) logická operace odpovídající spojce „a“
3. (astronomie) zdánlivé přiblížení dvou nebeských těles na obloze

překlady

slovní druh

angličtina: conjunction (en) finština: konjunktio (fi) francouzština: conjonction (fr) ž italština: congionzione (it) ž

němčina: Konjuktion (de) ž, Bindewort (de) s ruština: союз (ru) m slovenština: spojka (sk) ž švédština: konjunktion (sv) c

synonyma

1. spojka
2. —
3. —

související

• konjunktura
• konjugovaný

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-03-10, [cit. 2012-01-10]. Heslo konjunkce.